Odjakživa mám ze psů mírně řečeno respekt,vyhýbám se kontaktu s nimi. Svoje děti se snažím těchto pocitů uchránit, ale obávám se, že je vycítí a převezmou. Ve školce jsme jako rodiče zařídili pro děti přednášku s kynologem, který dětem rady z článku předvedl s pejskem, pravidelně se svými dětmi navštěvujemi mojí kamarádku, která 2 pejsky má, aby s nimi přišli do kontaktu.
Většinou nemáme problémy, ale už se mi párkrát stalo, že přestože jsem si psa nevšímala, motal se kolem mě na můj vkus zbytečně dlouho a blízko. "Dobře" míněné, či mírně pohrdlivé rady majitelů, že se nesmím bát neboť "ten pejsek to vycítí" mě opravdu lehkého mravenčení nezbaví a vědomí, že pejska víc zajímá to, že cítí mů strach než povel páníčka pocitu bezpečí nepřidá. Nejradši mám věty typu :"on je hodný, nikomu nic neudělá.....". Myslím, že by to chtělo víc tolerance na obou stranách.Mrtina
Předchozí