Přidat názor k článku Jak ochránit děti před psy a psy před dětmi

Já jsem o téhle poloze v souvislosti s útokem psa slyšela poprvé, a mám několik kamarádů kynologů. Jejich jediná rada při útoku psa je praštit do čumáku, nakoupnout do hrudníku, pokud možno zaklínit tlamu - naštěstí jsem to nikdy nemusela použít. Upřímně řečeno, nedovedu si představit natolik odvážné a ukázněné dítě, které si lehne do popisované polohy a setrvá tak, i když okolo něj bude vrčet agresivní pes, který si většinou i párkrát hryzne. Myslím si, že pokud se malé dítě setká s útokem psa, je to vždycky veliký malér, který povětšinou špatně dopadne. On je to většinou malér i pro dospělé.

Článek se mi jinak líbil, jen mi přijde trochu "hraběcí" rada, aby i rodiče, kteří se psů bojí, děti vychovávali k tomu, aby se jich nebály. Nedovedu si představit svoji švagrovou, která má ze psů úplnou paniku (neví proč, nikdy ji žádný nekousl), jak bez bázně učí děti tomu "správnému" chování. My jsme doma psa měli, takže synek je zvyklý, u něj jsme spíš vychovávali k tomu, že ne každý pejsek je naše Asta a nemůže se na něj vrhat.

Určitě ideální řešení by bylo, aby k útoku psa nemohlo docházet - to ale obnáší zodpovědné majitele (tj. pes s náhubkem, nebo na vodítku, popřípadě obojí) - jsem prostě fascinovaná z toho, kolik psů u nás na sídlišti pobíhá na volno, a kolik z nich si jich evidentně ze svých pánů nic nedělá. V této oblasti jsem nezaregistrovala jakoukoli aktivitu ze strany policajtů - ti u nás pouze obcházeli dva večery okolo desáté a kontrolovali, zdali mají majitelé psy očipované. A v neposlední řadě to také obnáší velkou odpovědnost ze strany rodičů - útok vlastního psa je celkem běžná záležitost (nám taky malého jednou kousl pes - a byla to ta naše vlastní mírná a klidná čubička - no prostě jí ubližoval a já jsem nedávala pozor).