Přidat názor k článku Na svém životě bych nezměnil ani tečku

Poznala jsem ČLOVĚKA.Díky svému článku v učitelských novinách jsem přišla o práci.Díky tomu jsem konečně dopsala knížku pro děti a poslala ji k posouzení panu profesorovi. Do týdne mi odpověděl:
"Zkrátka pokud mohu posoudit, je to moc pěkné a moc dobře to vystihuje svět a mentalitu dítěte v předškolním věku. Spíš bych řekl, že obdivuhodně vystihuje. Také ony dva životní mezníky - narození a smrt jsou tu zachyceny decentně a tak, jak je asi předškolní dítě vnímá. Zvlášť tomu druhému se autoři zpravidla vyhýbají. Odpovídá to perfektně tomu, co víme z té naší dětské psychologie. Však v tomto smyslu také vždycky píšu, že děti mají s těmi svými lidmi chodit na pohřeb."
Bohužel, na křest knížky už ho pozvat nemohu. I proto, že jsem dosud nenašla nakladatelství, kterému by takový posudek stačil. Jeho laskavý dopis s osobní vzpomínkou na rodný kraj zůstává mou největší odměnou. Díky, pane profesore!