Jak už psala Martina, je to problém a chce to více tolerance na obou stranách...
Jsem majitelkou ne zrovna hodného psíka, kříženec vlčáka, bydlíme v chalupě. K našim dětem je zlatá a tolerantní, ale vím, že nikoliv k cizím a na veřejném prostranství jedině na vodítku...
Bohužel, i mě se někdy stane ta chyba, že psa neuvážu včas - bydlíme u lesa, už poděsil pár lidí, nekousl ale nikoho... Takže se patřičně stydím.
Plot bohužel nemáme, nejsou peníze. Doufám, že Bob nepůjde přes náš pozemek;)) /občas sem někdo zabloudí, turista, ale většinou se dohodneme/
Ano, někteří lidé mají psa místo dětí či přátel. Těžko jim to mít za zlé. Musí ovšem respektovat i "lidská práva" našich dětí...
A jinak: pes je skutečně přítel člověka, většinou je svému pánovi a rodině nesmírně oddaný, víc než my lidi si dokážeme představit. Nasadil by pro nás klidně život. Každé zvíře si zaslouží náš respekt a úctu. Proto učme prosím děti, aby měly zvířátka a pejsky rády! Jsou to živé bytosti, které si zasluhují naši lásku.
I když - ano - na cizího psa NESAHAT!
Bylo tu řečeno i dost praktických rad, díky;)
Želvu bych ale taky nezkoušela (jednou mě kousla do břicha dobrman, naštěstí jsem měla zimní bundu... pěkná díra. a vše se seběhlo ve zlomku sekundy...) - ovšem ano, útěk, to je největší šance "být uloven"...
Předchozí