Článek mě potěšil, následující diskuse ve mně probudila spoustu dalších emocí, včetně vzteku. Kdyby pan Nágl popisoval, jak svého supernadaného syna vozí každé ráno a každý večer na tréningy fotbalu, nebo jeho dcera hraje tři hodiny denně na housle, nebo cokoliv jiného, žádná vlna nesouhlasu a nenávisti se nezvedne. Ale že si čtenáři (a asi hlavně čtenářky) domyslí, že Náglovic děvčata se musejí občas postarat o mladší sourozence, nebo oškrábat brambory pro dvanáct lidí, vyvolalo spoustu nenávistných příspěvků do diskuse. (Však na ně bramborová služba vyjde jednou za dvanáct dnů, nebo můžou vařit občas rýži :-))). Ty děti se musely předvším starat samy o sebe, což může být v životě vic k užitku, než ty housle nebo fotbal, a věřte, že se Náglovy děti nějak dostaly i k té muzice a sportu a jiným životním radostem. Osobně je zatím bohužel neznám, jen z několika článků. I tak, trochu vím, o čem mluvím. Proti Náglovům jsme jen béčka, máme pouhých osm dětí od dvou do dvaceti let A JDE TO PŘEŽÍT a dokonce mě to čím dál víc baví.
Ano, jezdíme na dovolené a na lyže, děti hrají na hudební nástroje (3x), studují (1x VŠ, 3x gymnázium),chodí do různých kroužků atd. Ano, mám jako maminka trochu času i na své záliby. Přeji všem čtenářům a čtenářkám hezký den.
Předchozí