Přidat názor k článku Každé dítě se naučí spát!

Tak to také znám spát do písmene H. Jenže dříve s námi spal syn vprostřed manželské postele, teď spí na palandě a dcera mezi námi na 3. "dospělé" posteli, takže místa máme relativně dost. (dceři jsou 2). No a nedávno byla na noc porvé u babičky a syn byl zrovna nemocný, tak nás uprosil a spal mezi námi. No hrůza!!! Je mu 5, takže je popchopitelně delší než šířka postele a ještě s rýmou chrápal více než tatínek. Takže jsem celou noc mlaskala až mne manžel "upozornil", že on už je také pěkně dlouho vzhůru, že to je Fík. Tedy nejraději bych zdrhla do obýváku, ale když si to chtěl jednou užít "jako když byl malý", tak jsem to vydržela. Jenže teď jsou nemocní oba a oba mne chtějí u sebe, takže spím uprostřed já a na každé straně jedno dítko. Tatínek pochopitelně v pohodě v obýváku a ještě se chechtal, že už je jasné, že třetí dítě mít prostě nemůžeme. Tady abych byla spravedliová, dneska jsem vyjímečně rozkoukala nějaký film, tak si děti odvedly do postele taťku a hned jak slyšel, že skončil film, tak prý jak to dnes uděláme se spaním. Slíbila jsem, že bude spát v domečku - dole pod palandou, kde snad časem bude spávat dcera i když se mi chtělo utéct do obýváku. Jenže představa, jak brečí oba a já jdu stejně pomoci taťkovi je uklidnit, mě nutí spát co nejblíže. Takže přeji všem dobrou a klidnou noc