Přidat názor k článku Po jedenácti porodech mám o jedenáct kilo víc

Sylvo, jeste jednou jsem precetla tvuj posledni prispevek, a mi doslo, ze opravdu neco nechapes. Asi fakt jsi pomalejsi:-)), i kdyz na to vetsinou nevypadas. To je citat z tveho posledniho prispevku:
"Takže zase ZNOVU OPAKUJU SVŮJ NÁZOR, ach jo, a přes naši obsáhlou diskuzi jsem ho nezměnila ani nezmírnila a opravdu nechápu, jak z tohohle mého názoru vyplývá, že netoleruju velké rodiny nebo katolíky...fakt ne. "
Tak jeste jednou o tom, kterym smerem v teto diskusi jsem s tebou a ostatnimi polemizovala. Ja jsem stale predpokladala, ze to pochopis, proto ze moje pozice byla velice podobna te tvoji v porodnickych diskusech. Prece stale diksutujes o tom, ze v porodnictvi by melo byt par volitelnych alternativ: pro nekoho je dobry porod doma, pro jineho v porodnici. Vse zalezi na svobodne volbe. Oba alternativy maji svoje vyhody a rizika, ale v definitivni statistice se ukaze, ze oba dva jsou stejne bezpecne. A prala bys si, aby tohle bylo prijato jako normalni system normalnich voleb, a aby ti nikdo uz neurazel, jako nezodpovednou.
V teto diskusi jsem si snazila oponovat tvemu skepticizmu tim, ze male rodiny maji take svoje rizika stejne tak jako velke, a velke svoje vyhody stejne tak jako rizika. V Cesku existuje tradice velkych krestanskych rodin, ktera byla zatlacena do marginalu a obklopena nabozenskou nesnasenlivosti v dobe totality. Jako vsude v modernim svete jsou konfrontovane ideologii peclive planovane male rodiny. Maji ale svoje skvele reprezentanty ve verejnym zivote, a maji take svoji schopnou obhajkyni v oboru detske psychologii - Jirinu Prekopovou, ktera jako detska psycholozka v Nemecku velice trefne vystihla problemy a rizika svych pacientu z malych nemeckych rodin (panovacnost, hyperaktivita, poruchy chovani) a vyhody deti z rodin velkych. Poukazovala jsem pak na to, ze je to veci vkusu matky, ktery model rodiny si vybere.Ze ani matka jedinacka nemusi zdaleka byt vzdy odpocnuta a mit na svoje dite cas. Zkratka, nemusi splnovat "ideal" zodpovedne matky i pres nejvetsi snahu. Pak jsem nekolika krat v diskusi popisovala svoje dojmy o dusevni vyspelosti a vyhodech mych studentu a znamych z velkych krestanskych rodin. Neustale jsem snazila relativizovat argumenty (tvoji a Pavly) o vyhodech male planovane rodiny, presto ze samozrejme chapu, ze ta ma svoje vyhody take (sebevedome takovou mam) a tohle jsem ti stale opakovala.
Tim, ze vsichni ty argumenty ignorovala jsi, a opakovala jsi svoje - z pohledu ideologii "zodpovedneho planovani", stala jsi, bez moji spoluucasti, tim nediskutujicim "hlasem z mlhy" - mrzi mi to, ale je to tak. A ze nekomu (Mamce) zbudila jsi dojem zakerleho skeptika, vubec se tomu nedivim a stale si myslim, ze ji dluzis omluvu za oznaceni "u blbejch". Jestli o tom trochu popremyslis, tak nebudes se divit tez.