Přidat názor k článku Jak přežít samostatné stolování dětí

Milá Marie,
článek je "perfektní" až na to, že jaksi nedává radu, jak do dítětě to jídlo vpravit, když "nežere". Tedy já ji tam nenašla. Jestli sis nevšimla, tak jsem ve svém příspěvku položila maminkám podobných dětí otázku, zda tedy o nějakém takovém "grifu" nevědí.
Tak jestli nějakou máš, tak sem s ní, jinak tvoji "kritiku" mých postupů, jak do dítěte jídlo dostat, beru jenom jako blábolení.
Jestli mám mluvit za sebe, tak mně osvědčuje toto:

1. Dávat dítěti jídlo v pravidelném čase (odchylka 10 min je již špatně).

2. Upravit jídlo tak, aby vypadalo "stejně" (naše malá je "konzerva" konzervativní, jak jsem již jinde napsala). Například se mi osvědčuje jakékoli teplé jídlo, které se jí v poledne, přelít do skleničky od Hami nebo Hippu (na ty si navykla jako mimi a ty jí jedou).

3. Mezi jídly ani soustíčko čehokoli jiného, k pití jen vodu.

4. Dodržovat při jídle zažitý rituál.

A dále: zabavit dítě při jídle, jak to jde, aby se nenudilo..

Pokud něco z tohoto nedodržím, je to zoufalství.

Mohla bych tu vyjmenovat ještě víc věcí, které jsem jaksi intuitivně začala praktikovat. Jestli ti při tom připadám jako otrok svého dítěte, tak budiž. S tím jsem si ale dítě pořizovala, že asi nebude samo od sebe skákat jako hodinky podle mého.. A vzhledem k tomu, že stravu považuji za dost důležitou věc pro jeho zdraví, tak se jaksi nespokojím s tím, aby holka jedla jen to, co jí zrovna jíst baví.
A na závěr: mohla bys mi vysvětlit, proč bych při výše zmíněném postupu měla vypěstovat u dítěte poruchy v příjmu potravy, či jak jsi to nazvala? (Článek to zmiňoval taky). Já totiž nechápu, proč... Tak díky za odpověď.