Přidat názor k článku Jak přežít samostatné stolování dětí

V jednom roce, když jsem chtěla kluka krmit, vyrval mi lžičku a trval na tom, že bude jíst sám. Moc se mi to nelíbilo, protože se trefoval do pusy vždycky tak na pátý pokus, ale když jsem ho chtěla krmit, dostal takový záchvat vzteku, že mi nezbylo nic jiného než ho nechat. Přinesla jsem si druhou lžičku a v nestřežené chvilce jsem mu něco občas šoupla do pusy.
I tak na mě pokřikoval: „pryč“! „pryč“!

Je mu 21 měsíců, jím obvykle totéž, co on, ale moc si ho nevšímám. Někdy mu ale vymyslím zábavnější způsob jídla – nedám mu lžičku a třeba napíchám na párátka malé chlebové jednohubky. Nebo když nechce jíst polívku, hážu mu do ní opečený bílý chleba a on má za úkol ho lžičkou lovit. Takhle nakonec sní i to, co mu vlastně vůbec nechutná. Ale velké problémy s jídlem nemáme.