Přidat názor k článku Jak jsme dělali workshop aneb otevřený dopis Lucajdě

Tak my teda nepřednášíme, ale tim skládánim poesie (i když to tak nelze vždycky nazvat) jsi mi něco připomněla, takže pokud bys to chtěla vzykoušet:
1) dáš lidem báseň napsanou v neexistujícím jazyce s tim, že ji mají přeložit - zajímavý je volit různý typy a velikosti písma
2) necháš lidi psát volnej text a každou řekněme minutu řekneš slovo, který mají zapojit (je třeba aby ho doplnili co nejrychleji) - s tim pak můžeš pokračovat - např. chceš po lidech, aby vytvořili skupinky podle toho, s kym mají nějak podobnej text, mají vybrat z každýho to nej a sestavit jeden text společnej
Jinak mně se loni podařilo pobavit i toho ročního Zábojdu - nejvíc se mu líbilo, když jsem ráno lidem před probuzenim zavázala oči a oni pak museli existovat bez zraku - Zábojkovi se např. strašně líbilo, když šli proti zdi, nebo nemohli najít branku; pak se mu líbil čajovej obřad tak moc, že vydržel skoro dvě a půl hodiny v klidu a do třetice: Jeden den jsem lidem rozdala autentický životní příběhy cikánů z jedný slovenský osady, oni si to měli přečíst, oblíct se jako cikáni a večer u ohně vyprávět ty "svý" osudy - vystupovat za ty postavy - parádně se do toho vžili, takže pak ještě improvizovali dlouho do večera, řádili v těch děsnejch hadrech s prckem a pořád se překřikovali a dohadovali...