Přidat názor k článku Jak jsme dělali workshop aneb otevřený dopis Lucajdě

Pořád mi ještě nejde se přihlásit, ale jsem to zas já...

Já bych to zas tak radikálně neviděla. Taky už tyhle akce pořádam dlouho, akorát, že tentokrát poprvé pro děti a myslim, že je jasný, že takový věci chtěj trochu praxe. Že jsme měli rozdílný názory podle mě nesouvisí s tim, co kdo od akce očekával - myslim, že Hanka (Tončina maminka) očekávala zajímavý činnosti pro děti - to jestli se někdo přezouvá nebo ne jsme opravdu nedomlouvaly a ani nás to předem nenapadlo - prostě se to objevilo. Nicméně nemyslim, že by to nějak ohrozilo, jestli se budem dál vídat - ono je to taky jiný na odpoledne, nebo na tejden. A Hanka sama řikala, že příští rok už to bude lepší, což jsem pochopila jako že pokud to vyjde, tak přijedou. Nevim jak organizuješ takhle malý děti, ale já myslim, že jakákoli větší organizace je u dvouletýho kluka nemožná, pokud z něj nechceš vymlátit přirozenou spontaneitu... (ještě nemluví a spoustě věcí nerozumí a dítě, který se bojí jednat samostatně a čeká na povely já vychovat nechci). Jinak jak tu někdo psal, je opravdu rozdíl mezi holkama a klukama a Tonča je navíc o sedm měsíců starší než Zábojek, což je v tomhle věku dost velkej rozdíl - takže doufam, že z toho mlácení Záboj prostě vyroste. a ono kdoví, jak to chápou ty děti - Tonča např. na "Tak za Zábojem nechoď, když si chce hrát sám. Nebo chceš, aby Tě zas bouchnul?" prohlásila "Jo." a hrdinně se vydala za nim na zahradu... To, že si nemohla vybrat ke hře někoho jinýho samozřejmě roli hraje - o tom nepochybuju. A proč přijelo málo maminek? Protože jedný onemocnělo dítě, jedna nestihla dodělat práci, za kterou bude moct splatit jejich dluhy apod. a možná taky proto, že pobyt u nás neměly předplacenej :-) S účastí lidí bez dětí jsem nikdy problém neměla...
Nicméně na ty Tvoje stránky se kouknu pro inspiraci.
Nicméně na