Přidat názor k článku Jak jsme dělali workshop aneb otevřený dopis Lucajdě

Tak to jsme se fakt špatně pochopily. Já to nijak depresivně napsat nezamýšlela - spíš jsem chtěla dát vědět ostatním, co se o něco podobnýho pokouší, co je může potkat, neb je dobře být připraven :-). To, že čim víc práce je s přípravou, tim míň u toho děti vydrží jsem myslela tak, že jsem jim např. připravila mokrej molitan s temperkama, aby na něj mohly šlapat a dělat pak stopy na papír - bavilo je to asi pět minut. Tak jsem před ně vysypala dřevěný odřezky a hádej - zaujalo je to na mnohem dýl. Potom znovu objevily molitan někdy odpoledne a zrovna na to měly náladu, takže je to najednou bavilo. Nebo se zeptej Hanky jak dlouho hnětla Vizovický těsto a kdo si s nim nakonec vydržel hrát nejdýl (já). a proti tomu zase stojí bezkonkurenční hraní si v autě jako že jedou na vejlet, nebo schovávání se pod prostěradlem - tyhle dvě věci nikdo neplánoval, ale prckové se jima bavili celej tejden.
No a k tomu, že jsme se neshodly - myslim, že na všem se neshodnou ani manželé, natož rodiče různých dětí. Napsala jsem to, aby bylo jasno, že je třeba s tim počítat, ne aby se maminky přestaly stýkat. Tim, že na vašich akcích žádný třecí plochy nejsou, si nejsem jistá, ale určitě je výhodou pohybovat se v neutrálním prostředí.