Přidat názor k článku Po jedenácti porodech mám o jedenáct kilo víc

Anonyme,
V subotu noci nechala jsem bez komentare jeden z tvych slepenych dialogu, protoze hodne o tom psala jsem ten vecer Daniele a primo tobe, ale rada to udelam jeste jednou pro uplne vysvetleni a pro vyvraceni dojmu nekterych, ze neco prekrucuji. Takze kus z tvoji slepeniny:

„S:
Cizinko,
vždyť já jsem proti početným katolickým ani jiným rodinám nenapsala ani ťuk!!!
:
Ano, leccos se dá zorganizovat, ale všechno má své hranice, nemyslíš? Pokud mě někdo přesvědčí, že zorganizovat domácnost s 11 relativně malými dětmi se dá tak, aniž by na to někdo doplácel, hrozně ráda změním názor.
C:
Sylvo, pockej, jakto ze jsi nenapsala proti pocetnym rodinam ani tuk? Ja jsem mela pocit, ze stale do kola tvoje prispevky byly strukturovane na dve casti. V prvni casti jsi psala o duvodech sve aversi ke katolicke cirkvi (s kterymi jsem polemizovala pokud se mi zdaly nespravedlive, prilis vseobecne nebo naivni, ne zebych s Vatikanem ve vsem ztotoznovala, to zdaleka ne:-))). V druhe casti stale do kola opakovala jsi, ze nechapes, jak takova rodina by mohla fungovat bez ujmy pro jeji cleny.“

Stojim za tim svym vysvetlenim dojmu,velice slusne zformulovanym jako otazka, ze S. proti velkym katolickym rodinam napsala nejenom Tuk:-) Proc jsem se myslela, ze vyroky S. proti KC automaticky jsou proti katolikum, uz jsem ti vysvetlila. No a proti velkym rodinam byly mireny jeji pochybnosti a skepse. Tady jsou slova S., ktera padla jeste pred jeji tvrzenim, ze pry nenapsala ani Tuk (v 18:20).

„Mít rodinu podle svých představ je opravdu fajn. Ovšem taky je trochu důležité, jestli všichni členové rodiny mají tu představu totožnou.“(12:51)

„A taky znám jednu podobně velikou rodinu, kde asi nikdo není šťastný. Děti teda rozhodně ne. Z důvodů, o kterých psala Lucia, a taky z mnoha jiných praktických důvodů (soukromí, přátelé, zájmy, záliby, koníčky...).”14:4

“K velké rodině - prostě jsem skeptická. Prostě bych opravdu chtěla slyšet i od těch dětí, že jsou taky šťastné a že jim nevadí, když se místo hraní s kamarády musí starat o domácnost nebo o mladší sourozence. Počítám - praní, věšení prádla, žehlení, nákup, vaření...škrábání brambor pro 13-ti člennou rodinu!, úklid domu a převlékání 13 postelí...nějak mi pořád vychází, že na děti moc času zbývat nemůže.”16:38

“Pokud mají rodiče čas každému dítěti se podle jeho potřeb věnovat a ještě při tom zvládnou chod (pro mě nepředstavitelné) domácnosti, tak je to určitě fajn, ale zatím mě nikdo nepřesvědčil, že to je časově možné!!!
No a že jsi doma škrábala brambory - a proč bys proboha neměla? Tak to už vůbec nechápu. Já jsem je škrábala taky a makala jsem asi mnohem víc, než většina dětí v mém věku, starala jsem se o mladší sestru a domácí zvířata, ale taky jsem měla čas si hrát nebo si v klidu číst! Ale nedokážu si představit škrábat pravidelně brambory pro 13 lidí, to je snad něco úplně jiného, ne???”17:41

Sylve v tu dobu uz oponovala jsem tim smerem, ze poukazovala jsem na knizky Jiriny Prekopove, kde je spousta kapitol o tom, jak intensivni individualni zajem matky nemusi vzdy vest k stesti a psychickemu zdravi ditete v male rodine. To jaksi nezustalo povsimnuto, coz ovsem mi nevadi. Ale proc mi takove vyroky nepripadaji vkusne, a proc jsem jim oponovala? Podotknu, velice slusne, proto ze i S. v tuto dobu celkem diskretne upozornovala, ze to ONA by takovou rodinu nezvladla a nechtela, ze pripusti, ze tahle rodina stastna je. A ja jsem na jeji diskretnost ve skutku brala ohled. Ale oponovala jsem, protoze to jsou konkretni reakce na uz naplneny osud konkretnich rodicu. Ridim se krestanskym etickym prikazem „miluj blizniho jak sam sebe“ a Kantovskym „nedelej jinemu to, co bys nechtel, aby bylo ucineno tobe“. Kdyz se predstavim, ze jsem matka 11 deti, a nekdo by mi se snazil zdelit, ze jsem blbec ze nedokazala jsem odhadnout, jestli moje deti budou stastni a spokojeni se svym detstvim, nebo jestli budou chtit muj zivotni styl zopakovat, a jestli budou mit rad svoji sourozenci (Mimochodem, znam spoustu malych rodin, kde sourozenci si nemaji radi). Dotklo by mi to, jestli mi nekdo rekl, ze kazde druhe z mych uz narozenych deti by asi nemelo se narodit, aby se nemuselo skrabat tolik brambor a doma bylo trochu vice klidu pro cteni.

A proc mi vubec vadi ideologie planovani deti, vcetne i jeji nevinneho a osobiteho podani od Sylvy? Protoze je vylozena na prvni strance knizky, na kterou jsem alergicka – “Pece o dite” od dr. Svejcara. Pukla jsem smichem, kdyz jsem docetla, ze kazde dite musi se narodit planovane. Predevsim je to ideologicka blbost, totiz zadna antikoncepce neni spolehliva na 100 procent, a ta nejspolehlivejsi neni vhodna pro kazdou zenu ze spoustu duvodu. Potraty vseobecne neodsuzuji, ale jsem spise proti nez pro. Planovani deti je z velke casti obrana proti prilis castym tehotenstvim, ne pozitivni prace pro poceti ditete. Pro mne je to braneni tehotenstvi celkem fajn, a i KC na to ma svoje dovolene metody. Ale co chybi moderni ideologii planovane rodiny na rozdil od vsech krestanskych a jinych nabozenstvi, je pobizeni k pokore prijmout nechtene a neplanovane deti jako chtene a ocekavane. Proto JA nikdy ve skutku nenapisu ani Tuk proti rodine, ktera uz ma deti tolik, kolik se ji narodilo, planovanych a neplanovanych, chtenych nebo ne. Ani nepodporim nikoho, kdo jde tim smerem.