Přidat názor k článku Jak jsme dělali workshop aneb otevřený dopis Lucajdě

Myslím si, že pokud se dětem včas nenaznačí, kde jsou hranice, které by neměl slušný a vychovaný člověk překročit, pak po nich nemůžeme ani později chtít, aby je sami správně našli, protože to budou chápat jako bezdůvodné omezování osobnosti. Jelikož jsme rodiče, tak podle mého musíme v mnoha věcech rozhodnout za děti, protože chceme, aby se později v životě dovedli správně orientovat. K tomu potřebují základy, se kterými si pochopitelně v plnoletosti mohou dělat cokoli, ale do té doby by měli chápat, že jsme za jejich jednání do jisté míry zodpovědni.
Takže my jim nejdříve řekneme, jak se mají chovat a oni později pochopí, z čeho toto "nařízení" vyplývá.
Kdybychom totiž uznávali "nedotknutelnost" osobnosti od narození a nechali dětem volnou ruku v užívání toho, co se jim v životě dostane pod ruku, pak bychom se mohli ptát nejen, proč se má dítě zouvat, když jde např. do postele, proč se má umývat, proč má chodit preventivně k zubaři, proč má chodit do školy a nakonec, skončíme u úvahy, zda zakázání drog není příliš velké omezení dětského poznání. Nebo je to snad jinak?