Přidat názor k článku Jak jsme dělali workshop aneb otevřený dopis Lucajdě

1) Nežádám po dítěti, aby se na zahradu přezouvalo pokud neprší, protože i já s manželem chodíme v pantoflích nesčetněkrát za den tam a zpět – nežijeme zkrátka zavření v domě, ale používáme rovnocenně i zahradu (v létě dveře často nezavíráme ani na noc, aby k nám moh proudit čersvej vzduch). O tom, že v mnoha zemích se lidé nepřezouvají vůbec, ani nemluvě.
2) Sušenky naše dítě před obědem může, protože i my jíme kdy máme chuť a na co máme chuť. Netrpí ani podvýživou ani nadváhou.
3) Na stůl obvykle neleze, ale je zvyklej kreslit si na zemi, takže když jsme dali kvůli Tonče papíry nezvykle na stůl, vylez si k nim do polohy, na jakou je zvyklej. Nicméně měli jsme tu na návštěvě ročního kluka, kterýho jeho rodiče dávají jíst na stůl, protože si tam sám moh vybrat co bude jíst a pít a nijak mě to nepohoršovalo.
4) Na studenou vodu je Záboj zvyklej odmala a nikdy po ní neměl ani rýmu.
5) Na zadek nedostává, protože bych byla ráda, aby pochopil proč se některý věci nedělají – např. s nožem se neběhá, protože bys moh zakopnout a ublížit si a ne proto, že bys moh dostat na zadek. Za ty dva roky, co mu jsou pochopil bez fyzických trestů spoustu důležitých věcí, takže nemyslim, že bych tim bránila jeho zdárnému vývoji.
6) Dudlík máme mezi hračkama. Naše děti ho nepoužívají, nicméně mohou, pokud by měly zájem.
7) Drobný předměty jsme z jejich dosahu nikdy neodstraňovali a oni se sami učí jak s nimi adekvátně zacházet. Nikdy jsme neměli žádnou nehodu, nicméně nepochybuju, že když si dítě s korálkem hraje, máma se lekne a vykřikne něco jako „ježišmarja, vyplivni to“, může se lehce stát, že dítě se lekne a korálek (v horším případě něco opravdu nebezpečného) spolkne. Období, kdy by si děti strkaly korálky do nosu či uší u nás zatím nenastalo, takže je předčasné to řešit.
8) Koupeme se každý den a drogy dětem nenabízíme, ale hodláme je o nich pravdivě informovat. Sami jsme občasnými uživateli měkkých přírodních drog (i když já vzhledem k těhotenstvím a kojení už si to téměř nepamatuju) a rozhodně nám to nijak nerozložilo osobnost, nepřišli jsme o přátele, rodinu atp.