Přidat názor k článku (Pře)výchova otců v Čechách

Milá Kačko,
náhodou jsem v časopise našla tuto internetovou adresu a podívala se do příspěvků. Je to všechno jako přes kopírák a já jsem jenom o torchu klidnější, protože jsem zjistila, že jsem smůlu neměla jenom já. Navíc jsem si potvrdila, že osobnost otce a chování k dětem nesouvisí s věkem nebo s věkovým rozdílem. Mně je 40 a manžel je o 18 let starší. Jsme spolu 7 let a 15 let se známe. On má již dvě dospělé děti, které žijí svým vlastním životem a s novým dítětem váhal, ale souhlasil. Já - naivní a plná sil, jsem ho přesvědčovala, jak se budu starat sama a že on nebude mít žádné problémy, neboť měl neustále obavy ze svého věku. Podotýkám, že vypadá o osm let mladší, než je jeho věk. Tady jsem zřejmě udělala osudovou chybu. Když byla dcerak miminko a já kojila ( asi rok a půl , tak půl roku spal v jiné místnosti, aby byl do práce fit. Malá se budila jednou v noci a jinak krásně spala. Veškerou péči jsem vzala na sebe já a došlo to tak daleko, že jsem po třech letech mateřské byla tak vyčerpaná, že jsem nedokázala pomalu ani umýt hrníček od snídaně. V hlavě mi hučelo a nebyla jsem schopná koudné myšlenky. Dcerka, která je velice šikovná ( a od malička velmi společenská, takže pro mne bylo snem, kdyby si sedla a zabavila se hračkami sama ), je nyní na mne tak fixovaná, že se mne každý večer před spaním ptá, jestli někam nepůjdu a jestli jí ráno vzbudím. Spolu s otcem skoro tři roky nekomunikovali a já dělala prostředníka typu: ukaž tatínkovi,co jsi nakreslila, běž zazpívat tu písničku i tatínkovi. Manžel je totiž velký fanda do muziky a skoro celý den sedí v obýváku a poslouchá muziku.My jsme v kuchyni nebo v obýváku, protože ne vždy se mi ta jeho muzika líbí. Dcera ho bere spíš jako součást obýváku. Teď, když potřebuji, aby pohlídal, tak s ním vydrží, ale pak mi říká, že táta celou dobu spal nebo si četl. Když přijdu domů, nedávno řekla: běž do obýváku, maminka je už tady. Navíc manžel ještě hodně pije a poslední dobou tajně, schovává si láhve po bytě. Naštěstí není agresivní ani mu nebývá špatně, ale já nesnáším jakoukoliv závislost nebo návyk.Po několika debatách, kterými jsem se snažila vyřešit naši situaci se problém tak na dva měsíce zlepšil, ale pak upadlo vše do starých kolejí. Přesně jak jsi psala, tím, že není ochoten se změnit, že pije, že se na mne zlobí (občas, když jsem si dovolila vyjádřit svůj názor, tak mi vynadal sprostými slovy), jsem ho přestala milovat. Je prostě jen biologickým otcem mého dítěte.
Já jsem na rozdíl od Tebe celkem finančně nezávislá, protože už pracuji a mám slušný plat. Využívám také naše auto, takže pokud chci někam na výlet nebo k rodičům na sobotu, tak mohu jet. Letos na podzim jsem měla už takovou krizi, že jsem ( já posera ) řekal, že chci odejít. Začal mi předhazovat svůj věk, že jsem si tedy počkala pěkně dlouho a co tedy te´d on, když mu je 58,atd. Když slíbil, že se polepší, tak jsem řekla, že to tedy ještě s ním zkusím, hlavně kvůli dcerce, kterou vyvede z míry skoro každá změna, i když v případě, kdy je otec pryč na delší dobu, tak se po něm ani nezeptá.Ale nastupuje do první tříey a nechci nic riskovat.
Už jsem zvažovala i manželskou poradnu, na to mi bylo řečeno, že to jsou zamindrákovaný blbci, kteří se snaží řešit cizí problémy, které si musí každý vyřešit sám. Takže jsem se pokusila o únik, ale jsem zase uvázaná a po obligátních dvou měsících, kdy přestal pít, jednou jsme jeli na výlet a chodil za námi snad i na záchod, abychom prý byli co nejvíce spolu, je všechno zase při starém. Jsem zvědavá, jak dlouho to ještě vydržím.
Moc jsem Ti neporadila, ale jestli Ti pomůže alespoň vědomí, že v tom nejsi sama, tak vydrž, až budeš chodit do práce,bude to o fous lepší.