Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Domácí dějepis

Taky si myslím, že aspoň trochu znát historii posledních desetiletí, je mimořádně důležité. A na učitelích bych to tedy rozhodně nenechávala, vnímám to hodně jako svou rodičovskou povinnost to dítěti nějak zprostředkovat – zatím spíše neřízeně, dcera má teprve 6 let, tak jen tak po kapkách.
K těm učitelům a taky osnovám dodám jednu vlastní zkušenost. Před pár lety jsem rok cosi učila na jedná odborné střední škole – tam se dějepis učil jen do 2. ročníku, což je s vyjímkou gymnázií obvyklé a osnovy byly jen do konce 2. světové války. Pak nebylo nic, studentky tedy nejenže nevěděly asi nic moc o 21. 8. 68, ale taky nic o 50. letech, politických procesech, lágrech atd. Argument, že je to moc čerstvé a historicky neusazené, ten neberu – myslím, že je potřeba diskutovat a zprostředkovávat i odlišné názory. 2. sv. válka skončila před 58 lety – copak za 1. republiky se studenti učili dějiny jen do roku 1880 (v případě, že máme na mysli rok 1938). To se mi zdá hodně přitažené za vlasy – že by neprobírali, jak došlo ke vzniku Československa jen proto, že to je ještě moc čerstvé?
Jako čtivou a dobře napsanou knížku o našich moderních dějinách bych rozhodně doporučila Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu od Pavla Tigrida. To se čte jedním dechem!
Lenka