Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Domácí dějepis

Já jsem měla štěstí, že mě historie začala zajímat daleko dřív, než jsme měli ve škole dějepis. Totéž u nejstaršího a nejmladšího syna (ten velký je už téměř expert na Lucemburky, v páté třídě to měl jako referát místo výkladu učitelky - "To nám příště vyložíš ty, Vládíku, ty o nich víš určitě víc než já!"). Ten prostřední prohlašuje, že dějepis je otrava, ale dějiny že jsou zajímavé. Slečna zatím zaregistrovala tak Karla IV. (díky Noci na Karlštejně), a pak tu a tam něco o hradech a zámcích, kam se podíváme.