přečetla jsem si diskuzi, je to moc těžké téma. mám 4měs holčičku, zcela zdravou, nic podobného jsem řešit nemusela. co vím ale jistě je to že potrat bych nikdy nepodstoupila ať by mi doktoři řekli cokoliv a moje mimi byli jakkoliv nemocné. to je ale můj postoj, chápu všechny, kteří se rozhodsnou jinak, i když s nimi nesouhlasím. to ale není odsuzování, jen jiný názor a životní postoj.
taky ale znám pár kde po velmi nepříznivé diagnóze se narodilo zcela zdravé mimi, o které by při potratu, který jim doporučovali lékaři, přišli. také moje sestra se narodila předčasně a mamce bylo sděleno že nebude chodit, sedět ... a je zcela zdravá, teď čeká svoje mimi :)
jenom jedna věc mě zarazila - jak se k tomu staví tatínkové? já vím že můj můž by mě s postiženým dítětem neopustil. asi by se s tím velmi těžko smiřoval a já bych ho nemohla držet, ale vím že by od nás neodešel. je mi moc líto když některé maminky píšou že by šly na potrat i kvůli partnerům že by je jinak opustili - myslím že to o něčem svědčí, s takovým čloěkem bych nechtěla žít.
Předchozí