Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

Ano, souhlasím. Já jsem momentálně v situaci, kdy synovi jsou dva roky a už od září pracuji na půl úvazku. Je pravda, že mám nejspíš veeeelké štěstí, že můj původní zaměstnavatel nemá se zaměstnáváním dětných matek žádný problém. Chodím do práce 2x týdně na 6,5 hodiny, zbytek do půlúvazku pracuji z domova (připojení přes internet přímo do firemního systému). Ty dva dny v týdnu syn chodí do soukromé školky, která přijímá i děti mladší tří let, je tam jen velmi malý kolektiv (do 10 dětí) a velmi rodinné prostředí. Navíc to mám od sídla firmy asi tak 3 minuty daleko. Je to sice poměrně drahé a spolkne to významnou část mého výdělku, ale vyhovuje nám to (malý je naštěstí velmi společenský, školku miluje a těší se tam).

Když malý marodí, zaměstnavatel mi vždy vyjde vstříc - mohu přijít jiný den v jinou dobu nebo napracovat později. Je pravda, že v takových případech mám trochu problém to zajistit - někdy se urve manžel a hlídá, jindy babička (ta je ale velmi mladá a zaměstnaná), ale zatím se to vždycky nějak zařídit dalo. Momentálně plánujeme druhé dítě a počítám, že pokud mi to zdravotní stav dovolí, budu takhle pracovat až do regulérního nástupu na druhou mateřskou.

Jsem moc ráda, že mám možnost to takhle řešit, protože po cca 6ti nebo kolika letech jen doma s dětmi bych se už ve svém oboru těžko uplatnila a byla asi fakt k ničemu. Je ovšem pravda, že tuto možnost mám jen díky tomu, že žijeme v Praze (dostatek předškolních, i soukromých zařízení) a taky především díky svému skvělému zaměstnavateli (no, má taky své mouchy, ale ty jsou všechny malinkaté proti tomu, že mi umožňuje takhle pracovat).