Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

No já to vidím taky hlavně z pohledu toho dítěte. Moje máma neměla ani možnost být se mnou vůbec na mateřské. Když jsem se narodila, byla půl roku před maturitou a školu zkrátka dochodit musela a hned po škole šla pracovat, protože coby samoživitelka neměla jinou možnost (tatík neprojevoval zájem). Od mých tří týdnů se o mne plně starala babička (jejíž výchovné metody pravděpodobně mamčiným odpovídaly, jinak by to možná byl někdo jiný), ta mne pak taky vodila do školky, budila do školy, vařila obědy atd. Máma celá léta odchází do práce před šestou ráno a vrací se kolem čtvrté-páté, hodinu dojíždí. Já vím, že ji asi mrzelo, že nemůže být se mnou, ale myslím, že jsme to zvládly, náš vztah tím nijak neutrpěl a máma (středoškolačka) má dobré zaměstnání s důstojným platem a může si dovolit takové věci jako třeba opravit vlastní barák aby jí nespadl na hlavu. S mojí o devět let mladší sestrou byla mamka doma dva roky, pak se taky vrátila do práce.
U nás hlídala babička, na kterou byl spoleh. Ne všichni mají takové štěstí na vhodného prarodiče, ale když se zadaří jiné dobré hlídání a místo babičky je to nějaká bezva "teta", tak v tom nevidím problém.