Přidat názor k článku Do poslední kapky mléka aneb Kdo nekojí s námi, kojí proti nám!

Aj ja trpim velkym pocitom viny, pretoze svoju dceru som kojila len 4 tyzdne. Este v case tehotenstva som zhanala clanky o kojeni a bola som rozhodnuta kojit co najdlhsie. Bola som skalopevne presvedcena, ze mi to pojde normalne ako inym zenam. Uz v porodnici som prisla na to, ze nemusi byt vsetko take ruzove. Malu som mala prilozenu non-stop k prsniku, pretoze raz jej mliecko islo, potom nie a z toho bola nervozna a neustale hladna. 2x denne chodila k nam sestricka na izbu pomahat s kojenim a nakoniec sama potvrdila, ze to asi nepojde, pretoze mam velke bradavky. Po troch dnoch neustaleho prikladania a placu od hladu, som sa rozhodla, ze to poriesim odsavackou. Pred nou ma vsak v nemocnici varovali - vraj sa mi bude tvorit nadmerne mnozstvo mlieka. Lenze ja som chcela kojit. Na stvrty den bolo moje krasne dieta konecne normalne najedene a spalo az 1 hodinu! No a takto to pokracovalo cele 4 tyzdne. Hodinu po jedeni bol klud, samozrejme musim odpocitat 15 minut na odgrgnutie, takze som mala celych 45 minut pre seba. Lenze - asi po tyzdni sa zacala kolika, takze nase dieta uz nespalo skoro vobec a samozrejme ani ja. No, ja som bola chodiaca mrtvola. Po dvoch tyzdnoch od porodu som schudla 20 kil a atopicky ekzem som uz mala na celom tele. Po 4 tyzdnoch sa mlieko zacalo rapidne stracat. Musela som ju dokrmovat, lebo mala chcela pit a pit. Dnes, po 8 tyzdnoch moja dcera vazi krasnych 6 kil a ma 57 cm. Doktorka nechcela verit, ze ju nekojim. Dokonca odkedy ju nekojim, tak nema koliku. Mam pocit viny a aj ho budem mat. Naozaj neviem ci som urobila vsetko, ale aspon som sa snazila.