Tak to znám dost dobře.Vloni mi končila MD (3 roky).Zaměstnavatel sice hezky, ale přece - se mnou rozvázal pracovní poměr, samozřejmě dohodou.Pracuji pro jednu firmu na živnostňák, ale je to děsný, žádné peníze.Pracovala jsem v CK a naposledy jako asistentka ředitele.Jenže teď je mi 33, mám dvě děti, pracující rodiče.Nikdo mě nechce.Moje jazykové znalosti jsou úplně normální,Mluvím anglicky,německy, ale spíš by to potřebovalo trochu provětrat.Přeložím si hodně, ale dlouho jsem nemluvila.Holt 7 let doma!
Odpovídám na inzeráty poměrně pravidelně, někteří nereagují vůbec, neobtěžují se ani odpověď a když už jsem se propracovala ke konkurzu,tak firma si našla jiného pracovníka...
Jo zažívám pěknou beznaděj.Původně mám strojárnu, nikdy jsem to nedělala a dneska tiše závidím řemeslům a nadávám si,že jsem si alespoň nedodělala státnici z jazyků, nechla jsem toho těsně před tím.Láska a volání srdce bylo silnější a v 25 jsem chtěla rodinu.Toho samozřejmě nelituji, ale zažívám strašné zklamání z toho, že mě nikdo nechce.......
Na druhou stranu taky vím, že svoje děti (nyní 7 a 4 roky) nechci nechávat do večera v družině a ve školce.Je mi fakt smutno.
Předchozí