Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

marie, jsem podobný případ. Jsem jodně aktivní člověk a tak představa, že bych zůstala 3 roky byla děsná...Vracela jsem se do práce, když synkovi bylo 8 měsíců. během MD jsem totiž dostala skvělou nabídku, která nešla odmítnout...Měla jsme strach, jak to budu zvládat, ale šlo to úplně v pohodě. Chlapečka mi hlídala au-pair - známá a já si domluvila se šéfem pracovní dobu, která vyhovovala (od 9-16 - v ČR je to asi normální, ale v zahraničí, kde jsme dostala tuto nabídku, to je jakoby zkráceny úvazek). Zvládala jsme odpolední kojení. pro mne bylo hodně důležité, že jsme zpět v procesu, protože dítě nepovažuji za jediný svůj smysl života a chci mít i "kariéru" - dobrou a zajímavou práci. Zvládala i zvládám to úplně v pohodě a syn také. těsí se na maminku a já na něho, až někdy tatínek žárlí...:) Manžel mi pomáhá v hodně věcech, dokáže se o malého postarat bez problémů. Domů se vracím odpočatá od dítěte, těším se na něho a mám na něj i větší trpělivost. Jsme všichni moc spokojení. Moje kámošky taky tak fungují. jedna šla do práce, když jeji dceři byly 2 měsíce, má chůvu. Druhá má druhé dítě a přitom vlastní firmu, během prvního roku, co se její druhá dcera narodila studovala postgraduál, je aktivní v politice. Chce to prostě dobře uřídit čas, zapojit manžela. všechno jde, když se chce.