Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

Zvlada se to velmi tezko. Mym umyslem nebylo davat nekomu na odiv, kolik toho delam, ale "postezovat" si, ze to bohuzel jinak nejde, pokud nechci uplne a navzdy opustit svou profesi. Zamestnavatel ma tady povinnost drzet misto prave tech 10 mesicu, ne dele. To znamena, ze pokud bych se do prace nevratila, prisla bych o ni. Najit novou kvalifikovanou praci jako matka s ditetem (ktera jeste napr. na rok vypadla z pracovniho procesu) je absolutne nemozne. Takze moznosti jsem mela dve: bud se stat zenou v domacnosti v podstate navzdy (nebo pozdeji s velkym stestim najit praci, ktera ale neodpovida memu vzdelani a zkusenostem) nebo se proste do prace vratit. Jinak musim upresnit, ze z meho platu vystaci i na pani na uklid.
Vracim se domu v sedm vecer, muj manzel nastesti v pul seste (jinak by nas to hlidani stalo jeste vice). Manzel koupe, ja okamzite pro navratu zacinam varit veceri a obed na dalsi den pro syna. Musim rici, ze zadne polotovary neji ani on, ani my. K veceri mu delam testoviny nebo ryzi s nejakou omackou a davam mu tvaroh nebo syr (vetsinou mi to netrva dele nez ctvrt hodiny, jinak bych to opravdu nezvladala). Jednou tydne kupujeme maso, ktere uvarim, rozemelu a zmrazim v malych sklenickach. Vecer pak pripravuji pro syna na dalsi den na obed varenou zelenimu (bramboru, mrkev, hrasek, atd.) a slecna to pouze rozmacka, ohreje a rozmrazi v mikrovlnce to maso. Ve ctvrt na osm syn veceri, pak si s nim hraji a manzel pripravuje veceri pro nas (platek masa jako minutka s mrazenou zeleninou nebo salatem, testoviny, rizoto, to jsou vsechno rychla jidla). Po osme hodine davame syna spat, vecerime a ja zehlim, dam prat pracku, atd. Manzel uklizi ze stolu a dava nadobi do mycky.
Neco stihny rano, nastesti odchazim az ve ctvrt na devet a vstavam v pul sedme.
Jednou tydne k nam chodi odpoledne rodice meho manzela, takze toho manzel vyuziva na velky nakup.
Zvladnout se to da, je to otazka organizace a spolupravce. Nekdy opravdu nemuzu a taky se sama sebe ptam, jaky to ma smysl. Ale kdyz si pomyslim, ze bych mela zahodit leta studia a driny ... Myslim, ze delam dobre. Syn mi sice moc chybi, ale snazim se mu to co nejvice vynahradit alespon o vikendech. Na sebe nemam ani vterinu.