Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

Ahoj všichni!
Přečetla jsem si článek i reakce a vidím, že i v České republice jsou maminky, které se ženou brzy po porodu do práce, což mě dost překvapilo.
Pocházím z okolí Brna, kde maminky poctivě zůstávají na MD 3-4 roky a pak se teprve vrací do práce nebo si pořídí další ratolest. Ani nevím, jestli jsou v Brně ještě nějaké jesle. Nepochopím ale, jak si někdo může pořídit další dítě jen z důvodu, aby se vyhnul potížím při hledání práce po několikaleté pauze.
Já už žiji sedm let v Belgii, kam jsem se dostala jako interní au-pair. Vypravovala jsem děti do školky a jeslí, chodila pro ně, odpoledne je hlídala, prala, žehlila pouze pro děti. V určité dny v týdnu jsem zůstávala doma s miminkem. Na uklízení měli uklízečku a s vařením si matka poradila sama. Večery a víkendy jsem měla volné.
Au-pair se má starat o děti, ne o celou domácnost, jak si tu někdo myslí. Není to služebná.
Teď už jsem vdaná a mám skoro 2-letého syna. Je tu zvykem dávat od 3měsíců miminka do jeslí. Nikdy se mi to nelíbilo a zapřísahala jsem se, že to nikdy neudělám. Když jsme se rozhodli mít mimčo, pomalu, ale jistě jsem začínala mít obavy, jak to zvládneme po finanční stránce. Manžel mě ujišťoval, že doma zůstat můžu, ale nakonec jsem si to zařídila tak, že po porodu doma zůstanu 5 měsíců. Začalo velké shánění jeslí. Do většiny obecních (jsou levnější-poplatky se počítají podle platu) jsme se zapsali na čekací list až na začátku těhotenství, což už bylo moc pozdě. Takže zbyly soukromé jesle nebo opatrovnice (ceny jsou někdy až dvojnásobné), nebo pak opatrovnice patřící k subvenciované organizaci(poplatky se počítají taky podle výše platu). Měli jsme štěstí a našli jednu takovou opatrovnici kousek od nás. Hlídala celkem 4 děti. Měla jen jednu nevýhodu, zavírala v pět odpoledne.
Všechno jsem měla zorganizované a ze začátku i spoustu energie. Lítala jsem jako utržená z řetězu nebo taky jako špinavé prádlo. Můžete si vybrat. Perfektně to šlo asi 3 měsíce. Pak energie začalo značně ubývat a začala se usazovat únava a podrážděnost. Manžel pracoval doslova od nevidím do nevidím, snažil se pomáhat, ale když se večer vracel z práce, bylo už většinou všechno uděláno. Staral se tedy hlavně o vaření, mimochodem, jako vždycky. Ze začátku jsem si dělala i čas na hraní s malým atd., nacož mi postupem času už ani nezbývala energie. Do postele jsem se vrhala nejpozději(!!!) v devět večer, abych nejpozději(!!!) o půl šesté vstala. S manželem jsme na sebe byli protivní, jak už to bývá, když jsou oba vyždímaní jak hadr.
Pracovala jsem jako servírka (asi to pro některé bude podřadná práce), takže navíc, kvůli zavírání opatrovnice v pět, jsem nemohla dělat zavíračky, což pochopitelně, způsobovalo problémy! Nejbližší příbuzní z manželovy strany žijí o 50 km dál, ostatní o 200 km a z té mojí 1200 km, takže počítat s pomocí není možné. Kamarádky taky pracují a jsou rády, když si oddechnou. Pomoc mi slíbila jedna známá, které ovšem dlouhodobě onemocněla dcera, takže i z toho sešlo. A platit nějakou cizí osobu, která by mi pro malého chodila, jsem nechtěla. U opatrovnice (kde se mu celkem líbilo) byl už i tak 8-10 hodin denně a ještě ho strkat do další cizí náruče...?!
A tak jsme se s manželem rozhodli, že podám výpověď a zůstanu doma. A tak se taky stalo. Chodí do jeslí jen na šest hodin týdně, když já chodím na kurzy holandštiny. Tady v Bruselu se totiž i po obyčejné prodavačce většinou vyžaduje umět francouzsky a vlámsky (vlámské nářečí holandského jazyka). A já se nechci spoléhat na štěstí, že si zase najdu práci, kde po mě nikdo holandštinu chtít nebude. Tak se učím, i když pro nějakou lepší práci se vyžaduje i angličtina, kterou asi už nestihnu. V září začnu taky kurz informatiky. Malý nastupuje do školky v lednu 2007 (ve 2 letech a 8 měs.) Doufám jen, že za rok budu mít sílu v jazykových kurzech i při práci pokračovat. Tu angličtinu bych taky ráda začala. Ale bude už i tak těžké skloubit pracovní dobu a otvírací dobu školky, tak nevím, nevím. To ale budu řešit, až to přijde.

Ještě jeden dodatek: Milá autorko článku, Jano z Prahy! Nechápu proč svou rodinu navštěvuješ jen 2-3krát za rok, když bydlí "jen" o 300 km dál a navíc jsi na mateřské. Já bych toho spíše využila a trávila u nich více času, dokud můžu.
Teď už ale nevím, jestli máš druhé dítě školou povinné! V tom případě by to bylo snadno pochopitelné.
Tak zdravím maminy a mimina!!!