Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

Dančo, patřím k lidem, kteří by taky neodešli od dítěte v půl roce do práce. Vždy jsem měla pocit, že když už si dítě pořizuju, že si ho taky jaksi musím vypiplat. Ačkoliv jistou dobu jsem pak už měla pocit, že být movitější bych taky mohla využít pomoci chůvy, ale vždycky bych přinejmenším musela zatraceně dobře promýšlet, jaké kroky jsou a jaké nejsou vhodné pro vývoj mého dítěte (včetně přepečlivého výběru chůvy).
Na druhou stranu musím připustit, že možná JSOU obory, ve kterých je potřeba zůstat in - třeba ve zdravotnictví. Některé práce možná jdou dělat i vedle dítěte, ale určitě ne v moc velké míře (bez pomoci chův nebo babiček). A třeba konkrétně lékařky (nebo jiné odbornice, jejichž obor se velmi rychle mění a vyvíjí) budou asi na procvičení dovedností potřebovat víc než dejme tomu hodinku samostudia denně. Vem si, že taky může jít o praktické dovednosti, něco, co se z knih nevyčte. Prostě si myslím, že v dnešním světě existují obory, kde musí opravdu žena volit, co obětovat: buď dítě (tedy k dítěti povolat cizí lidi), nebo dané povolání, obor (tj. nechci chůvu, musím dělat něco jiného).