Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

s tímto musím souhlasit... a ještě Vám k tomu něco přidám...
byla jsem podnikatel... a zaměstnávala tři lidi... no a když byl člověk nemocný, tak to problém zas tak velký nebyl na peníze, ale od letošního roku platí nemocenskou zaměstnavatel.. takže bič na malé zaměstnavatele..

no ale, co jsem chtěla napsat je to, že mám 3,5 letého syna.. do práce chodím od jeho dvou let.. a neměla jsem problém práci sehnat... sice v životopise matka samoživitelka, dvouletého mrněte nevypadalo nejlíp, ale díky bohu mé znalosti a vyjadřování zaujalo natolik, že potenciální zaměstnavatelé měli zájem mě osobně vidět a to bylo vyhráno, nakonec matka nematka jsem si vybírala ze tří míst, a to bydlíme v malém městě...
a práce tu není zrovna nazbyt.... ale je také pravda, že se mě každý z nich ptal, jak to budu mít s hlídáním... a já hlídání nemám.. jedny babičky daleko, druhá pracuje a děda v invalidním důchodu, v případě nouze pohlídá... ale já prostě nemám náturu na to, abych nemocné nevrlé dítko svěřila na dva týdny do péče někoho jiného... a musím také říct, že za rok a půl co pracuji, tak jsem byla se synem na paragrafu pouze jednou a to i přesto, že první rok svého života byl 6x na antibiotikách a vyžral si kde co, tak ve školce je otrlý.. za celou dobu byl nemocný vlastně 3x jednou zánět nosních dutin, to byl dost problém, ale podělili jsme se o to s manželem, vybrala jsem si náhradní volno a svezlo se to do vánoc.. potom zánět dásní, vysoké teploty, hlídal přes den můj taťka.. byla jsem v práci 6 hodin denně, pak jsem to dodělávala... a teď jsme byly zase nemocní před vánoci, ale to už jsem měla dovolenou, takže jsem vlastně místo dovolené měla paragraf a pak ještě dva týdny v lednu.. a šéf to taky přežil... ale co jsem chtěla říct.. že mě se ptali, kdo mi dítě bude hlídat.. ale že kolegyně, která děti nemá, ani přítele nic.. tak byla doma se svými nemocemi asi tak 3x víc než já doma s nemocným synem.. tak na to už nikdo nemyslí...
já třeba nemocná nebývám a když tak mívám angínu a nemám teploty, takže nafasuju antibiotika a chodím do práce, mám teplou kancelář a práci, která není fyzicky náročná, takže se to dá zvládnout...

ale je to totiž všechno o přístupu jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele...
i když si vydělávám slušně nemám tolik peněz někoho platit a krom toho tu ani není žádná agentura... a stejně jak jsem psala výše.. syn když je nemocný a není mu dobře, tak chce být většinou se mnou...

školka je taky problém, kdybysme se s mužem nevystřídali ve vodění a vyzvedávání, tak nemám moc šanci.. jede od 6:15 do 16:00 a já se mezitím musím dostat ještě do práce, mám to sice kousek...ale 15 minut cesty to taky mám...

přeju Vám všem pevné nervy a na pohovorech říkejte, že máte hlídání.. ono se to pak dycky nějak vyřeší.. a nemějte z toho noční můry....