Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

Nesesypávám se, ale přesně o tomhle jsem psala ve svém příspěvku. Velké firmy a státní správa opravdu nejsou závislé na tom, zda budete 1xza 2 měsíce doma s nemocným dítětem, protože je tam prostě přezaměstnanost a někdo tu práci udělá. Moji práci nikdo neudělá a co je nejhorší, ta práce ani nepočká. Jsme malá strojírenská firma a musíme se hodně snažit, abychom si udželi zákazníky. To ve státní správě nehrozí, tam jsme všichni zákazníky povinně. Nechci, aby to vyznělo jako nadávání na státní úředníky, ale vzhledem k tomu, že pracuji také jako účetní a s úřady přijdu do styku hodně často, musím se kolikrát hodně ovládat, abych nevybuchla. Musím přiznat, že občas se mi to nedaří. Představte si, že v úřední den přidete na finanční úřad a slyšíte, jak se tři úřednice v kanceláři hlasitě smějí a vedou řeči o tom, co budou vařit a co napletly vnoučátkům, když si dovolíte zaklepat, ozve se dost nevrlé MOMENT a když jste tak otrlí, že i přesto vstoupíte, tak na vás začnou halekat, moment musíte počkat. Nikdy v životě bych si nic takového nedovolila. Možná, kdyby si velká část úřednictva uvědomila, že jsou tu pro lidi a ne naopak, a že to není tak, že každý musí počkat, byly by vztahy mezi úřednickou a neúřednickou veřejností méně napjaté. Já neříkám, že jsou takový všichni, ale na našem finančáku a sociálce jich je většina.