Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

Také se ztotožňuju s tím, že máma na svém dítěti pozná, zda je mu s chůvou dobře nebo není. Já si našla chůvičku na občasné pohlídání, když byla malá ještě mimi a už tehdy jsem dokázala rozpoznat, že jí během té doby, co jsem byla pryč, bylo dobře. Vracela jsem se k dobře naloženému žvatlajícímu miminku. Někdo může namítnout, že se jí třeba chůvička začala věnovat až před mým příchodem, aby to jako vypadalo, ale já samozřejmě udělala pár "přepadovek" a vždycky to vypadalo stejně. Mimochodem, musím přiznat, že když malou hlídával manžel (který ji pochopitelně nadevše miluje), zpravidla tak dobře jako s chůvičkou naladěná nebývala :). Teď máme chůvičky dvě, obě jsou to mladé holky (důchodkyni jsem nechtěla), jsou to zdravotní sestřičky a každá mi hlídá zhruba tak jeden den v týdnu. Teď už jim žádné "přepadovky" nedělám, protože mám za to, že když se k nim moje jinak docela opatrné batole hrne bez mrknutí oka a s radostí, tak s ní chůvička zachází dobře. A taky tak trochu spoléhám na svůj odhad, že jsem vybrala za chůvičku zodpovědnou osobu. :)