Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

Jo, Ivule, člověk vydrží víc, než si myslí... Před čtrnácti dny jsem byla úplně na dně, klepala jsem se jako ratlík, obden brala nejen pravidelný antidepresiva (nenávykový), ale i ty nárazový (návykový). Místo léčení se, relaxace a jakési rehabilitace chytil synáček horečky, nemohl spát, spala jsem první den asi tři hodiny, horečku jsme snižovali co čtyři hodiny... A vydržela jsem (pravda, s vydatnou manželovou pomocí...). A po té jeho nemoci se cítím líp jak předtím. Nevím čím to. Bohužel mám podezření, že mi ten sešup způsobil Symbicort (lék na astma). To zlepšení cítím po jeho vysazení:-(
Jestli mám na víc, to opravdu nevím. Moc bych si to přála. Jenže jsem jak na houpačce, jednou líp, jednou hůř, ale i při tom "líp" to poslední měsíce zůstává vždy zas o kousek "hůř" než předtím...
Hmmm. Příští týden jsme se chtěli lehce zbavit synka:-) - manželova maminka se nabídla, že vezme jeho a moji mamku k ní na chalupu do podhůří, aby si Luboš užil sněhu. Při té příležitosti jsem si mnula ruce, že tady hezky vygruntujem... A lup ho - mamka měla včera horečku. A když mi dneska volala, že už jí vlastně skoro nic není:-), tak se zas dneska večer Luboš svíjel bolestí břicha. Teď usnul, tak honem pakuju, kdyby musel do nemocnice, a čekám, co z toho vykvete:-( (protože má taky zároveň zvýšenou teplotu).
Teda, jestli my se někdy přestěhujem, tak vám tady začnu hlaholit Vyvěste fangle na tingltangle...