Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

Ale kdepak, vůbec na maminky, které chodí do práce, neútočím. Spíš se snažím pochopit, co je k tomu vede. Jako pádný důvod beru finanční tíseň, matku samoživitelku nebo ženu, kterou výchova dětí neuspokojuje. Případně tu lékařku či podnikatelku s rozjetým podnikem. Ale dobrovolně se vzdát přítomnosti svých malých dětí jen kvůli lepšímu postupu v práci, to se mi zdá přehnané. Také se mi nezdá, že žena za tři roky doma tak neuvěřitelně zblbne a sníží se jí IQ na 80, takže pak není použitelná ani jako absolvent a nepamatuje si ani jak zasunout papír do kopírky (a míst pro absolventy je snad celkem dost) A to, že jaksi budu muset začít znova podobně jako po škole, s tím snad většina počítá. Navíc nevím jak v které profesi, ale v mé se při každém přechodu k jinému zaměstnavateli musí stejně většina věcí naučit. Nefunguje to tak, že si sednu k počítači a všechno vím. Připadá mi, že plně pracující maminky to tak prezentují, že žena po třech letech doma může dělat s bídou dojičku skotu. Vždyť to jsou přece ty zakořeněné představy mužů a zaměstnavatelů, proti kterým tak bojujeme!!!
Navíc takové vytížení v práci způsobí, že ženy nemají ani trochu času pro své koníčky, což také jaksi není ideální, ne?
Asi je to tím, že mě nejvíce potěší, když si můžu zasportovat nebo dělat něco spojeného s pohybem, což jde s dítětem celkem dobře. Nedokážu si představit, že bych 10 hodin zírala v práci do počítače, večer se věnovala dítěti a pak padla - jinak nic. Musím konstatovat, že je to škoda, ale práce pro mě není způsob relaxace.