Přidat názor k článku Tak a už se nám to krátí…

Dančo, jestli můžu ještě pár slov k tomu, proč třeba i některé ženy pracují, i když NEMUSÍ (na druhou stranu - ukaž mi nějakou ženskou, které by se koruna navíc nehodila a neuměla si poradit, co s ní ;o) ). Já jsem s dětma doma už pět let. Pracuju přitom pro manželovu firmu, z domova. Dokud jsme měli jenom jedno dítko, tak bylo všechno v pohodě, já obcházela úřady s dítětem v šátku, vyřídila jsem všechno. Pak jsem otěhotněla podruhé a najednou mě to chození po úřadech začalo zmáhat - přeci jenom břicho a ne úplně samostatně chodící dvouleté dítě... no, ale jakž takž to ještě šlo. Jakmile se druhé děcko narodilo, tuhle práci jsem částečně přehodila na manžela, částečně začala vyřizovat poštou (ať už elektronickou nebo normální). Přeci jenom chodit na úřady se DVĚMA MALÝMI dětmi - to bylo i na mne moc. Zároveň jsem telefon přepnula na záznamník a nezvedala a ani já nebyla pomalu schopná nikam zatelefonovat. Nediv se, věčně byl doma nějaký rámus, ono naše děcka nejsou zrovna nejtišší stvoření a vybavovat se s někým o nečem, když ti za zády vřískají (ať už radostně nebo nakvašeně) děcka... No a otěhotněla jsem potřetí. A najednou jsem si s hrůzou uvědomila, že nějaké dva roky poté, co jsem se úspěšně "zbavila" svých pracovních povinností ve smyslu kontaktu s cizími lidmi... mám strach. BOjím se cokoli vyřídit po telefonu. Nechce se mi chodit nikam do kanceláří. Nejsem si tak úplně jistá tím, co dělám. Ale ano, URČITĚ to dělám dobře... ale co když náhodou ne? Popravdě řečeno uvědomila jsem si to náhodou a mám pocit, že v poslední chvíli. I když se mi vůbec nechtělo, začala jsem si nazpátek postupně přibírat zase svoje povinnosti a zase se pomalu začínám dostávat do formy. Stojí mě to úsilí, ale jde to. Neumím si představit, že bych se v pocitu "nemusím se bavit s cizími lidmi" zabydlela, a pak bych úderem třetího roku musela naplno mezi ty cizí lidi zpátky zapadnout. D9ky netu jsem zjistila, že nejsem sama, kdo tyhle problémy v komunikaci má, stačí být dva-tři roky doma a pro některé z nás pak opravdu může být stres se vrátit do zaměstnání nebo si třeba jenom hledat zaměstnání nové. Protože i když na mateřský člověk nežije ve vzduchoprázdnu, přeci jenom si do jisté míry vybírá, s kým se družit chce a jestli se vůbec s někým družit chce.

S.+++