Přidat názor k článku Bílý švýcarský ovčák versus rodina s dětmi

I když psi miluji a ztrátu toho svého před lety jsem nesla docela težce, přece jen mám určitý respekt ze soužití psa a malého dítěte. Do hlavy i tomu nejhodnějšímu pejskovi nevidíte a malé dítě je zase dost nevyzpytatelné v pohybech a v manipulaci s předměty ať už živými nebo neživými. Ne každý pes toleruje štípance, rýpance, tahání malého batolete. A pak je to jen mžik. Pes se ožene, ani nemusí pořádně skousnout, stačí "štípanec zuby" a je to.

Ne ne. Díky pěkně. Můžu vám trochu závidět takovou lidsko-psí synbiózu, ale sama si počkám až náš chlapeček,případně děti co snad ještě přijdou, trochu povyrostou a pejska neucasnují jako nějakého plyšáka.

Jsem dost poučená z dětských let, kdy můj tehdy malý bráška z lásky k pejskovi mu nabízel rajče. "Na, neceš lajcátko?" Dopadlo hodně špatně. Pro psa i pro bráchu.