Přidat názor k článku Bílý švýcarský ovčák versus rodina s dětmi

Borčo, nestála jsem. Šla jsem po ulici. Naprosto klidně a beze strachu, protože až do minulého pondělí jsem měla ke psům docela vřelý vztah.
Když na mě začal vrčet a štěkat a blížil se ke mně, vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Jen jsem si pomyslela, že utíkat zřejmě nemá cenu. Když jsme byli kousíček od sebe, zavrčel a vrhl se mi na ruku, do které se mi pořádně zakousl. Naštěstí jsem měla zimní bundu, takže zranění není tak vážné, jako kdyby se něco podobného stalo v létě.
Chvíli mi visel za ruku, pak mě pustil a ještě nějakou dobu na mě vrčel a štěkal. Pak se otočil a odešel. Byla jsem dost v šoku a šla jsem dál svou cestou. Až po chvíli mi došlo, že to, co se stalo, není vůbec, ale vůbec normální. Takže jsem se vrátila domů a zavolala policii.

Nejhorší na celé té věci bylo pomyšlení, že za pár minut poté, co se mi to stalo, šla tou samou cestou moje dcera z hudebky. Nechci ani pomyslet, co by bylo, kdyby tou obětí byla místo mě ona.
A ještě jedno malé dítě to mohlo odskákat. Nesla jsem totiž ke známým nějaké dokumenty, pro které si původně v přibližně stejnou dobu měla přijít jejich drobná 9 letá holčička k nám.:-( Tudíž by se tou "postiženou" mohla klidně stát ona.
Ještě teď mě polívá horko. Ten vlčák by oběma holčičkám sahal po krk. Kam by asi směřovala jeho tlama?:-(