Ahoj Xantipo,
u rodičů jsem s dcerkou bydlela jenom první tři měsíce, pak jsem se přestěhovala do vlastního bytu. Když jsem byla ještě u rodičů, pes toleroval, že si ho už nevšímám tak jako dřív, ale moji rodiče si opravdu museli po příchodu domů nejprve všímat jeho (pohladit, poplácat po hrudi...), potom bylo na řadě miminko. Samozřejmě během dne jsme si všichni všímali spíš miminka, ale to už Barrymu tak nevadilo, postupně si totiž zvykl. Nevím, jestli to bylo tím, že už byl starší a hlásily se u něho různé nemoci, nebo celou situaci opravdu tak těžce nesl, ale po zbytek svého života (dva roky) to už jakoby nebyl on: byl nevrlý, zdálo se, že ztratil chuť do života, musím přiznat, že mi ho někdy bylo opravdu líto.
Předchozí