Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Učitelská výplata

Plně souhlasím. Mimochodem, s rodiči je to tak: když jsem ještě v době svého učitelování přebrala jednu třídu po učitelce, která se duševně zhroutila, na třídní schůzce jsem chtěla mluvit s rodiči žáka, který mi několik dnů před tím vyhrožoval, že si na mě jeho starší brácha někde "počká". Zeptala jsem se: je tu pan ... nebo paní ...? Dočkala jsem se pouze shovívavých úsměvů ostatních rodičů (byla jich plná třída) a slov: Oni na třídní schůzky nikdy nechodí, i když se po nich vždycky třídní ptá!
Podle vlastních zkušeností musím říct, že právě ti rodiče (většina, ale vyjímky existují), kteří by se školou měli nejvíc spolupracovat na výchově svých dětí (tím myslím děti "živější", nemám ráda to slovo, ale jiné mě nenapadá - problémovější), o školu nezavadí ani pohledem, natož nohou, a bohužel je to tak i doma, jak vím z pohovorů s těmito dětmi. To byste nevěřili, co se člověk doví, když je s dítětem o samotě, někdy si dítě i popláče, třebaže před jinými by slzu neuronilo. Zažila jsem děti zfetované, které své drogy ukradly rodičům, děti s cigaretou v ruce tvrdící, že kouření není škodlivé, protože jim to říkala maminka, opilé, atd. Jak mají učitelé ovlivňovat život dětí k lepšímu, když jim to kazí ti, kteří zákonitě musí být pro dítě větší autoritou? Hodně dobrých učitelů odchází ze školství nejen kvůli platům, ale taky pro tento pocit beznaděje, školství je prostě v katastrofálním stavu vinou nejen ministerstva (i když na tom má lví podíl), ale celé společnosti.