Někde jsem četla, že magická hranice příjmu je dvacet tisíc. Pod ní jdou lidé ještě za výdělkem, jak je ale mají, už zvažují i jiné věci, třeba jak je práce baví, kolektiv, atd. Pro učitele by mi dvacet tisíc nepřišlo tak moc, aspoň ve srovnání s izolatéry, co o nich psala Sylvie, ti se taky nadřou, ale už si člověk může zvolit životní styl, to základní, tedy bydlení a jídlo má zaplaceno a záleží už na něm, jestli touží po větším luxusu, i za cenu dělat jinou práci. U současných platů je ten problém, že to často ani na to základní nestačí, a pak to rozhodování je o něčem jiném.
Předchozí