Když jsem si přečetla tvou odpověď, v duchu jsem si řekla - jé, to je jako u nás.... Chodili jsme spolu od ZŠ, přežili vojnu, moji ošklivou nemoc, jedno smutné těhotenství, druhé velmi rizikové (ale se šťastným koncem). Brali jsme se po 10 letech, teď jsme 5 let manželé. Máme ročního syna. Můžu říct, že manžela miluji z celého srdce a cítím, že je to oboustranné. Samozřejmě, že se mi nepodlamují kolena, kdykoliv ho vidím, ale je to něco mnohem silnějšího. Zamilování vždycky, fakt VŽDYCKY pomine. A myslím, že je třeba rozlišovat "miluji" a jsem "zamilovaná". Není to to samé a to první je víc....
Předchozí