Jasně, příroda to tak zařídila, abychom se zamilovaly, zblbly, neviděly chyby partnera, a vůbec byly schopné mít děti. Protože bez toho jiskření by člověk těžko šel do něčeho závazného, povinného praní ponožek a každodenního vaření a příšerných zkušeností s porody. Důvěra a opora toho druhého je určitě větší hodnota než zamilovanost, ale osobně bych asi propadla velké depresi, kdybych se ujišťovala, že on je ten můj poslední a že už žádnou vibraci neprožiju - možná ne, ale zase se fixovat na jeden vztah je hodně nebezpečné. Tím nenabádám k nevěrám, ale mít pocit, že jsem přitažlivá i pro jiné muže a lehce s nimi koketovat, to mi osobně taky dodává životní jiskru, i přesto, že bych toho svého nedokázala podvést. Na lásku za hrob moc nevěřím
Předchozí