Přidat názor k článku Jak se rodí doma na Spálence

až do porodu jsem nikdy neabsolvovala žádnou pomoc při vyprazdňování. Zakoupila jsem si preventivně Yal gel, s tím, že se na místě rozhodnu, jestli tohle nebo klystýr. Každopádně něco ano, nejsem zastáncem toho, že se vyprázdním "přirozeně", i když je pravda, že posledních pár dní jsem chodila na velkou dvakrát denně - a to jsem už prakticky nic nejedla. Stolice je vysoce infekční materiál, stačí mikroskopická kapička a může být vážný problém - při porodu je žena otevřená až do dělohy a kdekoli může být trhlinka... to nemluvím o tom, že představa, že se mi miminko narodí do výkalů, je mi hodně odporná.
Nakonec jsem se rozhodla pro klasický klystýr (akorát teď nevím, co s tím Yalem 8-))). Aplikace rozhodně není tak nepříjemná, jak se rádo popisuje, tak chvilička, než to zapůsobí (měla jsem kontrakce, takže jsem běžela hned)... a sama jsem byla překvapená, kolik toho ze mně ještě vyšlo (i přes předchozí přirozená vyprázdňování!!!). Hlavně se mi neskutečně ulevilo, jenom žena ve vysokém stupni těhotenství ví, jaké to je, když se jí v bříšku udělá aspoň trošku místa 8-))).
Celé jsem to ocenila hlavně později během tlakových kontrakcí, kdy ze mně ustřikovala moč i plodová voda - to se ale vsákne do vložky, jak bychom co pár minut utírali stolici, to si fakt nedovedu představit. Prostě jsem pořád měla pocit, že se počůrám, ještě že jsem nemusela řešit taky to, že se i pokadím.
Co se týče holení, z toho jsem měla "strach" největší, chloupky mi zarůstají, hlavně tam dole... holili mě nakonec dvakrát, protože jsem díky dvoudennímu nepostupujícímu porodu nakonec šla císařem. Nakonec ani tohle nebyl problém, sestřička si dala záležet a i po pár dnech to bylo ok, i na místech, která se o sebe třou. (Jen tak na okraj, sama jsem se předem obsloužit nemohla, protože jsem si přes bříško neviděla ani na palce u nohou 8-)).
Nejsem z těch, co mají z něčeho neustálé obavy, můj poroz byla docela sranda, mám z něj neskutečné zážitky. Jsme dospělé ženy, které se chystají přivést své děťátko na svět, měly bychom na to být připravené ve všech ohledech... já si vždycky namaluji ten "nejhorší" scénář, a potom je to už jenom lepší... 8-))). Každá mamina ale zjistí, že většina těch "úkonů" vlastně byla banalitka... Pokud je to pro někoho takové trauma, že přehluší radost z rození, tak to ho opravdu lituji...