Tady se pořád jakoby operuje s tím, že porodnice jsou k ničemu, lékaři hrozní a nespolehliví... a porod doma je nejlepší možné řešení. Jenže ono to může být trochu jinak. Není to třeba prostě tím, že nemocnici řídí "jen" normální lidé - a že doktoři jsou taky "jen" lidé? Jestliže jednu nemocnici obchází hrůzyplné pověsti, je přece možné vybrat si jinou, s lepšími lékaři, s lepším personálem - s lepší pověstí. Nemůže to patrně udělat každý a za každé situace - přece jen dojet na porod někam třeba padesát, sto kilometrů není nic snadného, teď hned, když se konečná fáze porodu kvapem blíží, rodičce se v autě dělá ještě hůř, silnice jsou pocukrované ledovatkou... anebo prostě jen není nablízku řidič, který by maminu odvezl. Ale přece jen to možné je. Některé ženy jsou dostatečně silné, odvážné a vzdělané, a mají šikovné a vzdělané okolí, a tak se rozhodnou rodit doma. Proč ne? Ale jsou ženy, neméně odvážné, silné a vzdělané, ale v jiných oblastech, a na domoporod si netroufají. Pak jim nezbývá než rodit v porodnici. Nevidím na tom vůbec nic špatného. Jen to, že rodička i dítě musejí mít "kapku pokakanýho štěstíčka", aby všechno dobře dopadlo, aby doktoři byli profesionálové na svém místě, a nedošlo ke šmodrcheli se závažnými následky. Což ovšem žena teoreticky může podpořit tím, že před porodem, a klidně ještě i před otěhotněním, bude sledovat, jak chová která nemocnice, co se praví o porodnicích a jejich lékařích, jaké mají zkušenosti již odrodilé maminy... Na druhou stranu - krvavé historky z porodnic, které jsem si za ta léta vyslechla, jsou jedním z důvodů (byť ne prvořadých), proč se mi už nechce mít další dítě...
Předchozí