Přidat názor k článku Osamocená extáze

Já myslím že tu hrotí spíš paní Věra. Souhlasím s Hanou a Klárou a jim podobným, že je naprosto legitimní, že žena chce svůj porod PROŽÍT. Já se na ten svůj druhý moc těším a doufám a taky věřím, že na tomto moc záleží a na mě jak si to zařídím. Někdo se ptal proč se mi líbí dýl trpět bolesti. No, když mi ty bolesti přišly takový laskavý, pozvolný, přátelský. Čas jsem vnímala jinak a celá jsem byla ponořená do sebe a opravdu nikoho a žádnou chemii jsem u toho nepotřebovala. Dokonce jsem si říkala, že ani toho manžela tam moc nemusím, že to je skutečně tak niterná záležitost.
No a když mě pak přemluvili na urychlení oxytocínem, tak bylo všechno pryč, nastoupily kontrakce jak blázen a všechna koncentrace a prožívání bylo to tam. Naopak šlo o to to PŘEŽÍT. No to je přece něco proti přírodě!!!

Paní Kláro, Váš postřeh není od věci, ženská nemá být ufňukánek, na druhou stranu už je snad za námi "komunistická velkovýrobní éra", kdy hlavní bylo "držet hubu a krok". Děti se fackovaly, komandovaly, usměrňovaly, stejně tak dospělí od těch co měli funkci. Je jiná doba!!!
Nadešel čas svůj život prožívat!

Každým dnem na svůj porod myslím, protože je opravdu blízko a nemůžu se ubránit pocitu, že jde o tak intimní věc jako milování, že jde o podobný prožívání.

Hanka