Konečně slovo do pranice! Když jsem měla svou první dcerku a kolegyně mi neustále "radila" jak s nočníkem, kdy samo spát v posteli, kdy přestat s kočárkem apod., tak mi jedna stará paní řekla: "A kdo to na nich ve dvaceti pozná?". Když se mi něco nedaří (nočník, samostatné spaní, krájení nožem aj.) tak si na to vzpomenu a hned jsem veselejší. A co to dítě potřebuje? Moje děti určitě pohodovější maminku, než mamku, která se snaží něco a sněkým srovnat. Srovnávat se mezi sebou, je podle mého, určitý postkomunistický návyk. Pro výchovu dětí ho vnímám jao VELMI škodlivý! Každý jsme jiný, každý máme jiné děti a každé z těch našich dětí jsou jiné. Tak buďme vpohodě a vnímejme originalitu každého z těch našich drobečků.
P.S. o tom smrkání jsem od prof. Matějčka taky četla a je to fakt mnohem důležitější než odplínkování, ale ani v tomto případě nemůžeme říct:" tak je ti tolik a tolik, tak koukej smrkat". I toto je velmi individuální a je jen potřeba být k těmto věcem vnímavý.
(:-))
Předchozí