Přidat názor k článku Jak se rodí doma na Spálence

Já jsem taky domorodka, dvojnásobná, rodila jsem bez porodní asistentky, nebyla možnost, tak jak to posaly holky u Simony.
U prvního porodu jsme pořád mysleli na všechno co nám říkala porodní asistentka, knížky, manžel měřil roztažení hráze, abych náhodou netlačila dřív. Zajímavé zjištění bylo to, že ono opravdu tělo ví co má dělat :)
Takže u druhého porodu už byl klídek a pohoda, na druhou stranu byl druhý porod tak rychlý, že jsme nestačili ani podložit na postel savé podložky.
Nicméně i tak jsou to pro mne nádherné zážitky a kdykoliv vidím své dvě děti, tak jsem vděčná, že jsem měla tu sílu a neměla strach.

Mne k tomu vedlo hlavně to, že mi každá žena říkala že porod je hrozný, nesnesitelný a že už si to nikdy nechce zopakovat (je tomu už pár let nazpátek) a setkala jsem se jen s třemi ženami, které ho popsaly jako úžasný. Všechny rodily doma.

Ještě jak tam pořád omíláte, že hledali gumičku a sterilizovali slivovicí. Ono podvázání a ustřižení pupečníku není o tom, že se to musí udělat do pěti vteřin. My vždy čekali až pupečník dotepe a všechno šlo v klídku, děti byly v obou případech u mne a bylo jim dobře. Takže o nic nejde a o připravenosti či nepřipravenosti to nic nevypovídá. On ten porod stejně vypadá vždy jinak, než si člověk představuje, já si u druhého myslela, jak dobře jsem prvním připravená a nakonec jsem rodila v úplně jiné poloze a s úplně jinými pocity. Právě to je na domácím porodu krásné, že člověk u samotného porodu neplánuje, nepřemýšlí, jen se poddává tomu procesu a prožívá ho, což v některých porodnicích opravdu nejde.