Přidat názor k článku V naději 7 - Jedno dítě, žádné dítě podruhé

Ahoj holciny,
mam na vas otazku, ne primo v souvislosti s timto clankem, ktery se mi mimochodem moc libil, ale uz jsem to cetla a sylsela mnohokrat a zajima me, co je na tom pravdy. Snad kazda mamina rika, ze jakmile uvidi svoje dite, polozi ji ho na bricho, je vsechna bolest pryc a ta "hruza" pri porodu zapomenuta. U me to tak nebylo. Rodila jsem do vody a syn my na bricho takrka vyplaval. Kdyz se na to divame zpetne, lepsi a pohodovejsi porod jsme snad ani mit nemohli. Netrvalo to tak dlouho, do porodncie jsme prijeli akorat, nenastrizena, sita jen zevnitr, ze salu jsem sla po svejch, teda podpirana manzelem a sestrou. Prezto jsem manzelovi jeste na porodnim sale rikala, ze tohle uz nikdy vice a jestli dalsi dite, tak leda adoptovat. A tenhle pocit my vydrzel pomerne dlouho, nevim uz presne jak ale par mesicu to urcite bylo. Jsem snad jedina? Nekdy tem recem, ze jakmile uvidite mimi je vsechno zapomenuto, opravdu neverim. Prijde mi to uz trochu jako fraze. Tim nijak nenarazim na Henri, chran buh, mluvim ciste obecne!!!:-)
Ted uz je to v pohode, planujeme na pristi rok dalsi mrne. Ale opravdu mi to netravlo jen par vterin, zapomenout na porod a chtit do toho jit hned znova.