Milá Báro, ještě jednou bych se ráda pokusila připojit se k těm, kteří se tě snaží v tvém těhotenství podpořit. Vím, mě se to dobře mluví, když starosti budou jen na tobě. Cítím s tebou, chápu tvé pohnutky, které tě vedou na potrat, ale přece jen se nemůžu nezastat života toho drobečka, co nosíš v bříšku. Je to tvé dítě, stejně jako ty dvě, co jsou na světě. Bije mu srdíčko, každým dnem dál roste a vyvíjí se. Už od početí je určeno, jakou bude mít barvu vlasů a očí, jakou bude mít povahu, komu bude podobné. Stejně jako k těm dvěma narozeným dětem, máš odpovědnost i k němu. I když bylo zcela neplánované. Pro tvou rodinu asi bude velkou přítěží, ale určitě taky velkým obohacením a třeba se s ním tvé děti rády podělí o o to málo místa ve vašem bytě. Dej mu šanci i za cenu, že třeba bude muset brzo nastoupit do jeslí, abys mohla chodit do práce. Oblečky i hračky zdědí po sourozencích.
Shodou okolností jsem se taky setkala s kontaktem na poradnu, kterou už někdo přede mnou zmiňoval a která se specializuje na pomoc ženám čekajícím nečekané dítě. Je jasné, že za tebe její zaměstnanci neporodí a nevychovají dítě, ale určitě ti mohou poskytnout podporu i například sociální a právní poradenství. Ve středu a čtvrtek 16-19 hodin zde funguje i telefonická poradna na čísle 800 108 000. Třeba stojí za to aspoň to zkusit.
Přemýšlela jsem, jestli bych ti mohla osobně nějak pomoct. Aspoň pohlídat děti, časem třeba i to miminko. Jsem z Prahy. Na tvůj příspěvek v diskusi jsem padla náhodně, ale opravdu mě oslovil. Máš-li zájem, napiš mail.
Držím palce celé vaší rodině, tobě přeji šťastné rozhodnutí a manželovi v rámci možností dobrý vývoj nemoci. A babičce víc ochoty k pomoci
Předchozí