Přidat názor k článku V naději 7 - Jedno dítě, žádné dítě podruhé

Jo, u me se taky dostavila euforie, ze uz to mam za sebou:-))) A to jsme z porodu nemela vuuubec strach, snad jsme se i tesila. Holt jsme nevedela, do ceho jdu, rikala jsme si, ze to snad nemuze bejt tak hrozny.
Asi je to taky tim, ze jsem po tom poslednim zatlaceni vytlaceni nejak nevnimala, teda ja jsme vnimala ale oni si mysleli, ze nevnimam, slysela jsem jak nekdo rika, ze jsem v soku, manzel na me promluvil a ja mu normalne odpovedela, v soku jsme nebyla. Ale tak nejak proste jsem asi opravdu prozivala euforiii z toho, ze uz je to za mnou, sestra mi rekla, at si malyho podrzim na brise, ja jsme ho capla, ani jsme se na nej nepodivala. Pak nasledovalo to, ze jsem v soku. Ted me to strasne mrzi a je mi lito, ze jsem si to neuzila ale asi za to ani nemuzu. No uvidime priste, uz vim o cem to je tak snad si to uziju vic:-)