Přidat názor k článku Osamocená extáze

Ahojky, něco podobného znám, jen trochu jinak. První porod byl císařem (porod pánevní a mimi moc velké), ale mě to bylo strašně líto. Na ten druhý jsem se proto připravovala a těšila se, že budu rodit přirozeně. Svého dr a jeho sestřičku (porodní asistentku v porodnici, kde jsem měla rodit) jsem na to psychicky připravovala už od začátku těhotenství. Musím uznat, že dr měl v celku radost a byl ochotný mě nechat rodit klidně i ve sprše, ale konstatoval, že tam za mnou nepoleze (nutno podotknout, že by se tam nevešel).
Porod byl kompromisem. Mimi opět moc velký a já po císaři. V den termínu nástup do porodnice a vyvolávání. Rozrodila jsem se až druhý den. Když začaly bolesti, radostí jsem hopsala na míči a bavila celý personál. Za 4 hoďky jsem byla mimo provoz (celou dobu stahy po 2-3 minutách a pěkně silný) a škemrala o epidurál. Nedali. Prý by nemuseli poznat, kdyby mi praskala jizva. Zvracela jsem, měla jsem zimnici a kdyby mi někdo nabíd císaře, ještě mu poděkuju.
Primář, se rozhodl, že mi dá poslední šanci se vzchopit. Slíbil mi něco, co mi pomůže a urychlí porod. Já nadšeně očekávala, že povolí bolesti. Kdo rodil s oxitocinem ví, že ten funguje trošku jinak. Ale nakoplo mě to a za asistence manžela a porodní asistentky jsem se dopracovala k porodu a k nádherné slečně. Pravda, můj porodní plán byl kdesi zapomenut, při pokusu o odmítnutí nástřihu jsem pobavila celý porodní sál, ale kdykoli to šlo, spolupracovali (pupeční šňůra dotepat, mimi na břicho...).
Jo a slečna měla 4150g a 50cm :o) Jinde by mě s tímhle mackem rovnou šoupli na císaře. Tady si s námi pěkně mákli a ještě v klidu skousli moje kňourání. I když všechno nebylo podle mého přání, příště už vím, co mám čekat a dělat, aby se moje očekávání a realita tolik nelišili. ;o)