Přidat názor k článku Jak a kde rodit

Když jsem čekala svoje první dítě, tak jsem byla také připravena prosadit si svoje.Měla jsem jasně dané co chci. Bohužel realita byla úplně jiná, protože z krásné nemocnice jsem putovala do méně krásné (Krče),protože v té první se po několika nezdarech rozhodli přehodit mě jinam.Nutno říci, že to bylo za vteřinu 12.Krvácela jsem, trhla se mi placenta a moje dítě bylo teprve 34+0.Nemusím asi popisovat, co se dělo.Naivka jsem si myslela, že porodem (i když jiným než jsem si plánovala)to všechno skončí.Neskončilo, protože tehdy jsem prožila nejhorší období našeho společného života. Děťátko se narodilo vážně nemocné a několik "dlouhých " dní jsme nevěděli, zda miminko přežije. Moje dcera je ale velká bojovnice a zvládla to. Bohužel komlikace přicházely a tak do roka jsem s ní byla v nemocnici ještě několikrát.

Tehdy jsem si uvědomila, že vůbec není důležité, co chci já.Že já už opravdu jen chci zdravé a spokojené dítě.Kdo si tímhle neprošel, nepochopí, co cítím ještě teď.Neskočilo to ani tehdy, protože dcera onemocněla ještě jednou vážně a s následky této nemoci se musíme vypořádávat ještě teď a pořád budeme. Pokaždé jsme byly spolu ve starých nemocnicích, kde ale pracují skvělí lékaři. Prošly jsme tolika zařízeními a odděleními, co asi projde málokdo za celý život.Naučila jsem se s nimi komunikovat a jejich práce si neskutečně cením.

Žila jsem 2 roky ve Švýcarsku, kde úroveň zdravotní péče je úplně jiná, přesto jsem neskutečně ráda, že o mé děti se starají právě tady.(PS:napsala jsem kamarádkám ze Švýcarska a USA, aby mi řekly jejich názor na zdravotnitcví tam a tady)

Tohle je o pocitech někoho , kdo to všechno prožívá z pozice zoufalého rodiče,kterému tady v tomhle zdravotnictví, zachránili dítě.